Bukowski vzdal několikrát hold Johnu Fantovi jako svému nejoblíbenějšímu autorovi a jeho románům, aby vyjádřil svou neutuchající úctu k jeho dílu. Nešetřil chválou na jeho prozaický styl: "Každá řádka má svou vlastní energii a za ní jde další a ta ji má taky. Samotná podstata každé řádky dává stránce formu, jako kdyby do ní bylo něco vytesáno. A konečně před sebou máte člověka, který se nebojí pocitů. Humor a bolest se zde mísí s nevídanou jednoduchostí. Začátek knihy mi tedy připadá jako šílený a nesmírný zázrak." Ale nejvíce Bukowského zaujaly, alespoň zpočátku, samotná témata. Příběhy Bukowskému učarovaly. "Fante byl můj bůh," napsal později, když popisoval omamné účinky jeho románů. "Nutně získal celoživotní vliv na moje psaní." Romány Johna Fanteho jsou napsány v nápadně strohém a lehce srozumitelném stylu s krátkými odstavci a kapitolami. Fante psal přímočarým stylem prošpikovaným spoustou dialogů. Nejnápadnější je střídmý styl jeho románů. Byl to jeho nápad rozdělit román do velmi krátkých kapitol či očíslovaných podkapitol, které jsou občas jen půl strany dlouhé. "Šlo mi o tempo," vysvětluje autor, "aby to mělo řízný a svěží styl, který nebude ustrnulý a pořád bude udržovat čtenáře bdělého, a já se mezitím budu moct dostat k tomu, co chci říct."