Supermodelka Evie Cottrellová měla kdysi úplně vše: krásné tělo, zářivý úsměv, peníze, dům, přítele a prý i bratra. V románu ji ale nejprve poznáme trochu jinak. Respektive ji nepoznáme, protože je celá zahalená v hedvábných závojích. „Musíš vypadat, jako že si střežíš tajemství,“ vykládá Brandy Alexanderová, žena s větším množstvím plastických operací, než kolik jí je let. Evie však nechce být tajemná, Evie přišla při autonehodě o obličej – někdo po ní vystřelil z kulovnice sedm dvaašedesát. Kulka jí utrhla čelist. Strávila měsíce v nemocnici. Neumřela. Tvář jí ale vrátit nemohli, protože ji sezobali ptáci. Evie Cottrellová je bez obličeje, bez možnosti mluvit a bez přítele pěkně vytočená. Dokonce tak spravedlivě vytočená, že se rozhodne zabít svou nejlepší kamarádku. A kdyby byl naživu bratr, ten prevít, zabila by ho taky. Na to, aby se mohla bránit nespravedlivému a zlému světu, na to se musí do toho světa nejprve vrátit – zahalená v závojích, s Brandy Alexanderovou a „jejím“ přítelem Sethem po boku. Uživit se je už snadné: Koupelnu má doma každý a spoustu léků ve skříňkách taky. Stačí si město od města dávat honosně znějící jména, tvářit se jako zájemce o nemovitost a v koupelnách si pak nabrat tolik léků, že se tím všichni slušně uživí... Ve své prvotině, s níž ho nakladatelé původně odmítli, Palahniuk nakousl témata svých pozdějších proslavených prací – sex, násilí, perverzní úchylky i problematiku transsexuality.
Ukázka z textu:
Skok do dne, kdy mi odstřihli a sundali obvazy.
Nevíte co čekat, ale všichni lékaři a sestry a medici a sanitáři a údržbáři a kuchaři, co jich v nemocnici je, se stavili a nakoukli dveřmi, a když jste je u toho přistihla, tak zablafali gratulujeme, a koutky úst se jim roztáhly doširoka a roztřásly, strnulý, mdlý úsměv. Vypoulené oči. To je můj výraz. A já zase a znovu zvedala kus kartonu, co jim říkal:
Děkuji.
A pak jsem utekla. Po tom, co mi od Espre přišly nové letní šaty bez ramínek z bavlněného krepu. Sestra Kateřina nade mnou celé dopoledne stála s kulmou, dokud jsem z vlasů neměla ten veliký máslový dort s krémovou polevou, veliký účes, co nikde nezasahuje do tváře. Pak přinesla Evie nějaký mejkap a namalovala mi oči. Já si navlékla nové rajcovné šatečky a nemohla jsem se dočkat, kdy se začnu potit. Celé to léto jsem neviděla zrcadlo, a kdyby ano, nedošlo by mi, že to jsem já. Neviděla jsem policejní snímky. Když Evie i sestra Kateřina skončily, řekla jsem: „Hatuheď mouše teídop rdee.“
A Evie na to: „Nemáš zač.“
Sestra Kateřina řekla: „Ale před nedávnem jste obědvala.“
Bylo dost jasné, že mi tu nikdo nerozumí.
