Tyto povídky nebyly do výboru vybrány náhodně. Všechny tři totiž spojuje Žena - femme fatale. Píšeme záměrně Žena, neboť to je opravdu ona krásná, osudová a vždy nějakým způsobem nedosažitelná. Ať už to je Karolína, rusovlasá kouzelnice, stále se objevující a mizející jako kometa, nebo mladá herečka Pamela z Posledního polibku, která má tolik ráda, když ji na dobrou noc někdo políbí, a samozřejmě oslnivě krásná, blízká i vzdálená, jako kočka na klíně předoucí Jonquil z povídky To nejrozumnější. Za každou z těchto osudových žen můžeme tušit Zeldu Fitzgeraldovou. Stejně silným leitmotivem je zde však i téma lásky k přeludu a hlavně lásky nenaplněné. Neboť ať už se hrdina snaží sebevíc, nebo si zpětně uvědomí, že se měl více snažit (nebo možná méně), nedojde jeho láska k Ženě naplnění. Třetím velmi silným motivem, který se všemi třemi povídkami (a vlastně i Fitzgeraldovým životem samým) vine jako červená nit je to, že nemůžeme napravit to, co jsme buď udělali v minulosti špatně nebo v horším případě neudělali vůbec. Život totiž neodpouští, nedává druhou šanci, anebo jak poznamenává Fitzgerald ve skice k nedokončenému románu Poslední magnát: "V amerických životech není druhé jednání".