Kniha snů zaujímá v celku Kerouacova díla zvláštní postavení: setkáváme se v ní sice s autorem samotným i s postavami, které známe z jeho ostatních próz, vše je však nahlíženo prismatem snu;
tento experimentální román totiž sestává ze zápisů snů, jež Kerouac pořídil v letech 1952–1960.
Kerouacovo „spontánní psaní“ je tu snad ještě spontánnější než obvykle, jelikož se osvobozuje od každodenní reality a nechává se omezovat pouze autorovým nevědomím, respektive tím, co je z něj autor schopen a ochoten zveřejnit.
Onen surový básnický materiál ovšem zpracovává suverénní stylista, a výsledný text tak nabývá prazvláštní, univerzální působivosti. Řečeno se samotným Kerouacem: „Každonoční snění všech lidí na světě spojuje lidstvo (…) a je také důkazem, že svět je skutečně transcendentální.“
O autorovi:
Jack Kerouac (1922–1969) se narodil v massachusettském městě Lowell; po nedokončených studiích na newyorské Columbia University prošel řadou příležitostných zaměstnání, jeho jedinou skutečnou profesí však vždy bylo psaní.
Po relativním neúspěchu prvotiny Maloměsto, velkoměsto (The Town and the City, 1950) trvalo dlouhých sedm let, než se mu podařilo vydat další román. Vydání prózy Na cestě (On the Road, 1957) však znamenalo doslova literární revoluci.
Autorovo tzv. „spontánní psaní“ se etablovalo v americké i světové literatuře jako vlivný, obdivovaný i proklínaný styl a Kerouac sám se stal obletovanou spisovatelskou celebritou, mluvčím tzv. Beat Generation (kterýžto termín ostatně sám vymyslel) a jednou z nejzářivějších legend poválečné americké literatury.