Výjimečné paměti Clauda Lanzmanna, režiséra unikátního dokumentu Šoa, zachycují jeho dobrodružný a neklidný život – od francouzského protinacistického odboje přes setkání s intelektuální elitou až po dvanáct let natáčení filmu, jenž změnil způsob, jakým mluvíme o holokaustu.
***
Virtuózní memoárová próza Patagonský zajíc (2009) přináší mnohostranný narativní útvar a několikeré vyznání Clauda Lanzmanna: deník o jeho citovém životě, zápisky z cest, shrnutí jeho válečných zkušeností i rozbor francouzského intelektuálního kvasu ve třetí čtvrtině 20. století. Kniha, v níž se tento filmař projevuje také jako svébytný spisovatel a myslitel, je sumou člověka hledajícího existenciální dobrodružství a hluboce se oddávajícího tématům, za která bojoval. Deníkem Le Monde byla označena za „historickou událost“ a v Německu získala výroční Weltliteraturpreis.
Lanzmann se v ní prezentuje i v nečekaných podobách. Jakožto mladičký nespoutaný odbojář a vášnivý student, poté jako odvážný reportér z východního Berlína. A měrou nejpodstatnější coby člověk určující myšlenkové směry své doby – jako přispěvatel měsíčníku Les Temps modernes, aktivní účastník alžírského osvobozeneckého hnutí, kronikář mladého státu Izrael. A konečně jako autor svého životního díla o genocidě Židů: filmu Šoa. Okolnostem jeho desetiletého natáčení věnoval závěrečnou část rozsáhlé zpovědi o vytrvalosti, hledání pravdy a paměti lidstva.
V roce 2025 uplyne sto let od Lanzmannova narození a čtyřicet let od premiéry filmu Šoa. Obě výročí chceme českým vydáním jeho vzpomínek připomenout.
