Píše se rok 1955 a do rozděleného Berlína přijíždí nesmělý anglický mladík, technický zaměstnanec Královské pošty, aby se svým skromným přispěním podílel na ambiciózní, přísně tajné operaci CIA a britské tajné služby SIS. Projekt, který byl ve skutečnosti vyzrazen britským špionem pracujícím pro Sovětský svaz v samém zárodku (George Blake byl v roce 1961 odsouzen britským soudem za vlastizradu ke 42 letům vězení), spočíval ve vyhloubení tunelu do sovětské okupační zóny, odposlouchávání telefonních hovorů a zachycování šifrovaných zpráv. Mladý Leonard Marnham však nežije jen svou prací. Berlín, který ho překvapí stále citelnou poválečnou chudobou i vzrůstajícím napětím rozděleného světa, které o šest let později vyvrcholí stavbou Berlínské zdi, pro něho zároveň znamená vstup do dospělosti i první milostnou zkušenost. Ve chvíli, kdy se velké dějiny nečekaně protnou se soukromým světem hrdinů v sérii typických mcewanovských tragikomických náhod, dochází i k nečekanému rozuzlení příběhu, pod jehož špionážním nátěrem pulzuje život skutečných lidí, jemuž McEwan rozumí jako málokterý současný světový autor.
Ukázka z textu:
Je nevinný, tím si byl jistý. Proč se mu tedy třesou ruce? Je to strach, že ho chytnou a potrestají? On ale přece chce, aby přišli, aby přišli co nejdříve. Chce přestat myslet pořád dokola na to samé, chce si promluvit s úředně pověřeným člověkem, který jeho slova zapíše a napsaná na psacím stroji mu je předloží k podpisu. Chce, aby se události daly do pohybu a on mohl seznámit lidi pověřené oficiálním zjištěním pravdy s tím, jak z jednoho skutku vyplýval druhý a že on navzdory tomu, že se to tak jeví, není žádná zrůda, není žádný nepříčetný vyšinutec čtvrtící těla svých spoluobčanů, a že to nebylo šílenství, co ho přimělo vláčet svou oběť ve dvou kufrech po Berlíně. Každou chvíli předkládal fakta imaginárním svědkům a žalobcům. Pokud by to byli lidé oddaní pravdě, začali by nahlížet na události jeho očima, i kdyby je zákony a společenské konvence nutily, aby ho odsoudili. Znovu si přeříkával svoji verzi událostí, nic jiného ostatně v posledních dnech nedělal. Každou minutu, kdy byl při vědomí, trávil vysvětlováním, pilováním, objasňováním, a byl si sotva vědom, že ve skutečnosti se nic neděje nebo že to samé probíral před deseti minutami. Ano, pánové, přiznávám se k vině popsané obžalobou, zabil jsem a rozčtvrtil člověka, lhal jsem a zradil vlast.