jedna jeho kniha, jenže po sametové revoluci jako by se s nimi roztrhl pytel.
Počet vydaných děl se tak dnes pomalu blíží třiceti, sekundárních pramenů k osobnosti tohoto klíčového amerického židovského spisovatele, který psal převážně v jidiš, máme jen pohříchu málo. S o to větším nadšením musíme přivítat samostatnou knižní studii pojednávající o autorově životě, jež navíc pochází z pera polské badatelky - a přináší tudíž jak svědectví "z první ruky", tak úhel pohledu rozkrývající jisté dějinné souvislosti objevněji, než jsme doposud zvyklí. Začněme však hezky po pořádku. Agata Tuszyńska svou studii příznačně nazvala Singer (krajiny paměti) a plurál je tu opravdu důležitý. Postupně totiž z fragmentů a střípků sestavuje jednotlivé kratičké kapitoly a formuje tak výslednou mozaiku - od toho, co se kdy prodávalo a kolik to stálo (v Singerově dětství pochopitelně rublů), až po to, co se právě dělo v polské a ruské literatuře.
Plasticky vystupují zejména obrazy členů Singerovy rodiny: kromě staršího bratra-spisovatele Jošuy, jenž je u nás dostatečně znám, i mladšího bratra Mošeho, který spolu s matkou za války beze stopy zmizel, sestry Ester, jejímž údělem se stalo střetávat se s podřadným postavením ženy v tradičně chápaném judaismu, a koneckonců také jediného syna samotného Bashevise a jeho překladatele do hebrejštiny v jedné osobě Israela Zamira.
Ještě víc fascinující je snad způsob, jakým se Tuszyńské podařilo zachytit tehdejší i nynější antisemitské nálady v Polsku. Jelikož hovořila (pochopitelně) s přeživšími, v drtivé většině zaznamenala svědectví "gojských" sousedů vyvražděných Židů, kteří jsou ochotni přiznat příležitostné "chuligánství", avšak nikdy antisemitismus - což jim však nebrání v tom, aby své vzpomínky zabarvili odvěkými stereotypy nebo jejich novějšími verzemi. Tuszyńska se navíc pokouší proniknout i pod povrch a hledá příčiny, což se jí přesvědčivě daří - mimo jiné dokazuje, že zatímco polská literatura ignorovala někdejší ruskou přítomnost ve Varšavě, Singer ve svých dílech nikoli, poukazuje na skutečnost, že když Polsko získalo po 203 letech od rozdělení svobodu, nebyla to Singerova (ani židovská) svoboda, a neopomene ani podotknout, jak nelichotivé jsou Singerovy portréty Poláků. Ne že by svou vlast Tuszyńska omlouvala, skvěle však ilustruje (oproti zjednodušujícím soudům o rozhodujícím vlivu křesťanství), jak odlišné bylo pojetí národa v Polsku než například v masarykovském Československu.
Ve srovnání s polskými krajinami jsou ty americké v podání Tuszyńské značně plošší. Navenek se sice tváří, že boří mýty a objevuje, jaký byl skutečně intimní život spisovatele, leč dochází pouze k závěru, že se to díky letitému mísení fakt a fikce nikdy nedozvíme. Ačkoli je chvályhodné, že nešetří ani "druhou zemi zaslíbenou", když dokládá, jak Amerika v podstatě nepřála židovským uprchlíkům a jak složitě získal Bashevis pobytové vízum, jejímu vyprávění náhle chybí šťáva. Výjimečně se pak nevyhne únavnému opakování - ve vícero pasážích se zmiňuje, jak nepřípustné se mnohým kritikům i laikům jevilo a jeví Singerovo vykreslení štetlu včetně démonismu a sexu, aniž by však k dodnes neutuchajícím debatám přispěla vlastním názorem či novým vhledem.