Jaký je smysl života, v čem spočívá pravé štěstí, jak dosáhnout trvalé radosti, neohrožené mysli a moudrosti, jak žít, ale také jak zemřít, to jsou základní témata a otázky nejznámějšího a nejčtenějšího Senekova díla, které vzniklo před téměř dvěma tisíci lety a které senyní poprvé v úplnosti dostává k českému čtenáři. Jeden z nejcitovanějších autorů všech dob v něm prostřednictvím dopisů adresovaných svému příteli Luciliovi Iuniorovi odpovídá na základní otázky lidské existence a nabízí klíč k tomu, jak se stát opravdovým mudrcem a připodobnit se bohu.
Vyhýbej se davu, usiluj o trvalý duševní klid, neochvějnou vyrovnanost a vnitřní autonomii, vypěstuj si nezávislost na vrtkavé a nevyzpytatelné Štěstěně, která někdy štědře obdarovává, a jindy zas bere, pohrdej bohatstvím, slávou, ale i smrtí, nepodléhej vášním a vnějším impulzům, odpoutej se od všeho pomíjivého a především se uč žít v souladu s přirozeností a neustávej v sebezdokonalování a vědomém utváření vlastního já – to jsou hlavní naučení a doporučení, která Lucius Annaeus Seneca rozpracoval a zformuloval již v letech 63 a 64 našeho letopočtu a která díky výraznému individiualismu, jakož i modernímu jazyku a živé dikci, dodnes nepřestávají inspirovat čtenáře.
První kompletní vydání Senekových dopisů Luciliovi vychází v překladu Bohumila Ryby a Václava Bahníka. Vydání je doplněno úvahou Petra Dvořáka o stoickém pojetí osobní transformace a ideálu emočního života.
Římský filosof, dramatik, básník, řečník a politik Lucius Annaeus Seneca (4 př. n. l. – 65 n. l.) patří vedle Marka Aurelia a Epiktéta k nejvýraznějším představitelům pozdního stoicismu. Za vlády císaře Caliguly se stal senátorem, ale v době panování Claudia byl na základě obvinění z cizoložství, zřejmě zosnovaném Claudiovou ženou Messalinou, v roce 41 deportován na Korsiku. Roku 49 se po osmiletém vyhnanství vrátil zpět do Říma, aby se stal vychovatelem budoucího císaře Nerona. Po několik let, především do doby, než se Nero ujal svého úřadu, se Seneca významnou měrou podílel na správě říše. Později začal ztrácet moc a vliv, přišel o císařovu přízeň a stáhl se do ústraní. V roce 65 byl obviněn ze spoluúčasti na Pisonově spiknutí a poté byl donucen k sebevraždě.
Největším souborem Senekových dochovaných děl jsou tzv. Dialogi, filosofické rozpravy zaměřené především na otázky etiky (O prozřetelnosti, O pevném charakteru mudrce, O hněvu, Marcii o útěše, O blaženém životě, O volném čase, O duševním klidu, O krátkosti života, Polybiovi o útěše, Matce Helvii o útěše). K dalším dochovaným dílům patří Otázky přírodní filosofie, spis O dobrodiních a různé úvahy (např. O mírnosti). Seneca též proslul tragédiemi (např. Herculovo šílenství, Trójanky, Foiníčanky, Médea, Faidra a Oidipus).
Přeložili Václav Bahník a Bohumil Ryba