Život bez peněz a majetku. Bez náboženství a politiky. V komunitě, která všechno sdílí. Katarzyna Boni se rozhodla na vlastní kůži zjistit, jak se v indickém utopickém městě Auroville po padesáti letech od jeho založení žije.
Ideály šedesátých let se rozpustily velmi rychle. Jen Auroville zůstalo. Město úsvitu založené v roce 1968 Matkou, která o něm řekla: „Auroville bude místem nekonečného vzdělání, neustálého pokroku a nikdy nekončícího mládí.“ První osadníci přišli na neúrodnou půdu a město stavěli z ničeho. Vlastníma rukama a dohromady. Projektované je pro padesát tisíc lidí, žije jich v něm pár tisíc. V ulicích města nejezdí auta, všechno je udržitelné a spravedlivé. Všichni mají stejně. Nikomu nechybí jídlo ani střecha nad hlavou. Peníze ve městě neexistují. Až na to, že bez peněz by město neexistovalo. Od založení ho podporuje UNESCO i indická vláda a soukromí dárci po celém světě. Takže jak je to s tou soběstačností ideálního města? Skutečně jsou si v něm všichni rovni? Nebo ta rovnost platí jen v jeho hranicích, ale chudých obyvatel okolních vesnic, kteří zajišťují řadu služeb, už se netýká? Do Auroville přijíždějí ročně tisíce turistů, včetně těch českých, aby našli sami sebe. A také čisté ideje, z nichž město vyrostlo. Někteří zůstávají jako dobrovolníci, stejně jako reportérka Katarzyna Boni, kterou znáte jako autorku skvělé knihy Ganbare! Workshopy smrti. Co našla ona?
Vychází v překladu Michaela Alexy v edici Prokletí reportéři.
O autorovi
Katarzyna Boni (* 1982) je polská reportérka a spisovatelka, absolventka kulturologie na Varšavské univerzitě a Institutu reportáže ve Varšavě. Žila a pracovala v Indii, Japonsku, Číně, Kambodži, Thajsku, Indonésii a na Filipínách. Úspěšná byla už její první reportážní kniha, Ganbare! Workshopy smrti (Absynt, 2017), kde sleduje, jak se lidé vyrovnávají s trauma- ty po živelné katastrofě a smrtí blízkých. Postoupila s ní do finále prestižní polské literární ceny Nike a získala literární cenu Gryfia udělovanou ženským autorkám. Katarzyna Boni se jako novinářka věnuje také klimatické krizi a jejím důsled- kům, v roce 2020 byla nominována na ceny European Press Prize a Grand Press. Spolu s Wojciechem Tochmanem napsa- la knihu Kontejner (Kontener, 2014) o uprchlících v Jordánsku. V roce 2020 vydala knihu Auroville. Město ze snů (Auroville. Miasto z marzeń) o indickém utopickém městě, které se pokouší naplnit ideály komunitního, ekologického a duchovního života. Katarzyna Boni spolupracuje s deníkem Gazeta Wyborcza a jeho reportérskou přílohou Duży format, National Geographic nebo Vogue.
